Z Města

31. ledna 2019 v 0:51 | Šárka |  Krajinky
Tak je to zas půlrok, co jsme tu měli poslední článek...Je to celkem švanda otevřít si správu blogu po takové době, zjistit kolik pod náhodnými články přibylo spamovacích komentářů a povzdechnout si, že to nikdy nemáte šanci smazat. No nic, zablokujeme co sedá a jedeme dál :)
Dneska prozměnu nějaké obrázky z modrou oblohou z míst, kde je večerní modré nebe tak modré a hluboké, jako nikde jinde. Takovýchuž mám taky pěkných pár, tak než je všechny poztrácím, rozdám nebo pocintám čajem, hodím je sem.
Jakpak se máte vy? Božínku, je to šest let co jsem blog zakládala, ale víceméně si vzpomínám na většinu z vás, s kterými jsem se kdy blogově kamarádila :) Momentálně se snažím dokončit studium prostřednictvím Mgr. titulu ze zoologie, střídavě úspěšně :)
Příště zas třeba nějaký Tolkien
 

Helcaraxë, Gondolin, Ered Mithrin

30. června 2018 v 15:21 | Šárka |  Tolkien
Ahoj, světe!
Nedávno se ozval Standa [rozuměj blog.cz (ano, vím že Standa už nějakou dobu na blogu nešéfuje)], že tahle stránka může být zrušena, protože se sem dlouho nikdo nepřihlásil.
A tak si tu alespoň odložím něco z toho mála, co za poslední měsíce vzniklo na téma. Ráda bych toho měla na kontě víc, mnohem víc, ale nějak to nejde tak snadno, jak by člověk chtěl. Blog je asi fakt pro mladý. A nebo taky ne :)
Děkuji každému, kdo sem i po půlroce občas zavítá! Nezapomínám, že blogové moře je něco skvělého. Máte se dobře? A taky vás otravujou ruské komentáře?

Edit:
Vracet se na chvilku sem je zvláštní pocit. Podobný jako před pár dny, kdy jsem nakrátko zavítala do rodného kraje Podyjí. Krásná řeka Dyje se leskne ještě pár minut před osvěžujícím deštěm, kraj je letos zdravý a zelený, meruňky sladké, domov bezpečný. Ale je to ještě domov? Dyje už není mou řekou, tou už je dávno Vltava. Najednou vidím, že "doma" v Podyjí neumím nic pořádného dělat, na nic se soustředit. Vše tu zůstává jako cesta, kterou jsem si nakonec nevybrala. Ať už je podzim, prosím!

Nandor

9. listopadu 2017 v 0:07 | Šárka |  Tolkien
Milí lidé,
je skoro půlnoc...
sedím na posteli a snažím se ťukat do klávesnice co možná nejtišeji, bych nevzbudila spolubydlící. Moc to nelze. :)
Myslím že bych sem mohla umístit po čase obrázek. Uplynul totiž rok a spadl ze mě jistý závazek - milý, leč zavazující, podílet se na ilustracích knížky od Laisi. Teď když máme hotovo, přišel čas dokončit právě rok rozdělanou ilustraci, a helemese, je to "velký Tolkien"
 


Zvonaři a Krkavci

18. srpna 2017 v 22:36 | Šárka |  Ostatní
Ach ouvej. Teda příjemně mě překvapilo, že nový článek tu nevyšel teprve dva měsíce. Mysela jsem, že daleko dýl. Zato nepříjemné překvápko následovalo: halda azbukou psaných spamů komentářů naprosto všude. Nechce se mi je promazávat. Chrghh, jednou stejně bude třeba to udělat.

Blog jsem si zakládala hlavně jako galerii s popisky a občasnou vzpomínkou na události uplynulých dní/týdnů. Plus občas nějaký názorový článek nebo básničky. Ale jakmile se jednou člověk na delší dobu vzdálí, těžko se pak navazuje. To platí zejména u oblíbených blogů. Počet článků, které bych chtěla přečíst a okomentovat dávno překročil únosnou mez. Asi už není šance to dohnat.
Mám desítky publikovatelných obrázků, ale není vůle je sem vkládat.
Mám sedm básniček pro Prahu, které tu být nemůžou z principu.
Mám názory na svět, které bych ráda sdílela, ale nikdo by to nečet, a kdyby jo, stejně by to nic nezměnilo.
Mám spoustu zábavy v životě, a tak budu ráda, když se s kýmkoliv z vás, co jsme se tu na blogu scházeli, někdy uvidím. Zajímalo by mě, kdo jste a co děláte :) ... Teda kromě Mittalmarovců - živého důkazu, že z blogového srazu se dá vykouzlit sehraná parta lidí.

Škoda, že poslední článek nebude Tolkienovský. Je po pěti letech opravdu čas skončit? Nevím. Snad se dostavil nějaký pokrok. Po pěti letech je sice čas, ale nevím na co. Díky všem, kdo jste se tu kdy byť na chvilku zastavili, vážili čas, napsali pár slov. Díky spřízněným blogerkám a blogerům, a zejména dobrým přátelům, a vy víte, kdo jste :)

Rozloučím se dvěma random obrázky. První je rod českých zvonařů. Nemůžu o tom obrázku říct mnoho, protože celá kampanologie je dnes tak trochu tajemstvím, ale kdo hledá, najde. Scéna pochází z roku 1540 a obsahuje velký podíl umělkecké licence. Např. Dědeček zvonař nejspíš už byl po smrti, když jeho vnuk zkoumal tatínkovu zvonařskou dílnu. Jo a taky ještě nebyly krucifixy. Akvarelky na A3
1540 bell makers by SarkaSkorpikova

Druhý obrázek je ilustrací na projekt ilustrace na téma: "osm". Nakonec jsem si za téma zvolila sedmero krkavců i s jejich sestřičkou, neboť je to prostě nádherná pohádka. Nejraději mám podání Boženy Němcové. V nedávné době jsem také viděla českou verzi pohádky z roku 2015 a moc se mi líbila, postavy vystupujou přirozeně a Bohdanka je zahraná moc dobře. A navrch nádherná píseň Oldřicha Janoty "sedm havranů" nahlíží na příběh zase z jiné, spíše osobně-desperátní perspektivy. Všechny tyto tři motivy se vloudily do následující jednobarevné ilustrace. Můžete si všimnout rozdílů opravdu mokrého akvarelu (dole) a relativně suchého (nahoře). U krkavců si nejse jistá kompozicí - ta vznikala dost náhodně, malovala jsem sotva usnesené obrysy a často netušila, co z toho vyleze. Z čeho mám radost jsou efekty malby za mokra.
Tož akvarel na A3

Ravens by SarkaSkorpikova

A teď už je čas zmizet jak čůrání ve sněhu :)
Mějte se krásně!
Šárka

Norsko popáté-fotky

17. června 2017 v 23:52 | Šárka |  Články
přátelé,
po více jak měsíci se konečně dostávám k reportážím z Norska, kam jsme zavítaly s Aegeri :) Vyprávění je dlouhé a proto jej najdete na druhém blogu zde, naopak tento blog jsem si nechala na fotky. Tu jsou.

Kam dál